Říká se, že každý žijeme jiný typ života. Začíná i končí stejně. Ale průběh si plníme sami.
Já jsem na dvěstě procent rozhodnutá, že můj život plní osud. Můžu s ním občas hýbat .. můžu ovlivnit, kdy daná situace příjde, můžu to oddálit, ale nemůžu se tomu vyhnout. I když se na 24km rozhodnu zahnout do prava .. na 71km mě to stejně svede na tu stejnou dálnici. . a tak zkrátka musím projet všema bodama na svý mapě.
Občas proklínám, že mi nikdo nedá vědět tejden dopředu .. "připrav se Lucie, nakup si kapesníky, antidepresiva, někdo ti zláme holeně a ty se budeš svíjet v slzách a topit se v nich na jednom místě" .. proč? proč to s předstihem nedostanu doporučeným psaním ?! proč nemám možnost obrnit se. Promyslet to. A ustát to. Pokud se to meziLIDSKÝCH vztahů týče. Stejně mě to nikdy nikam neposune. Nezocelí. Ne. Vím, že jsou lidé pokorní, pomstychtiví, lakomí, soupeřiví, zlatí, vstřícní, prázdní i obohacující. . ale tím, že mi budou dokola ubližovat a já tím budu posouvat kostičky domina na další lidi a ničit jim životy . . tím se nikdy ze svých chyb nepoučím.
Takže proč se mě někdo nezeptá .. "Dobré ráno Lucie, jakýby si dnes chtěla mít den?!" ..
Posledních pár týdnů a asi i měsíců .. jsem k blažené spokojenosti měla asi půl normální milimetru z olámanýho pravítka z GEOMETRIE I. .. a to furt jedeš jedeš krajinou kilometr po kilometru. Usmíváš si na lidi na ulicích. Vážíš si svý práce, svýho studia, svých aktivit, svých přátel. Pochopitelně své rodiny. Všechno je takříkajíc dokonalý. A potom ZASE BEZ VAROVÁNÍ!!! autonehoda
Buď ti dojde benzín .. to se občas stane, že nemáš náladu a všcehno se tak nějak sesype.. jenže horší je, když ti někdo propíchne kola. Otázkou je jak takovou autonehodu řešit. Můžeš si říct, že se zavřeš do svýho auta . . a budeš v něm dokud ti někdo nepomůže. Dokud nepojede někdo kolem a nenabídne ti, abys jel s ním :) jeho autem. . to pak můžete vlastně jezdit docela dobře i spolu. Nebo si můžeš taky říct, že by bylo fajn utéct.. rozeběhnout se a prostě se nevracet. Zkusit jinou trasu. A jedna z dalších možností je, vzít ty rezervy z kufru . . kleknout si na kolena, zpotit se, ušpinit se .. ALE SPRAVIT TEN VŮZ !!!!
..není teda vlastně ani tak důležitý, jestli ti příjde oznámení od osudu poštou, nebo jestli ti začne blikat kontrolka. Je důležitý, si vybrat, když je ta autonehoda TADY. Je smrtelně důležitý, vybrat si správně. Použít intuici. Mozek. Srdce. Minulost smíchat s budoucností. Jako když v práci počítám budgety za minulej rok.. taky vím, že když je Úterý před vejtplatou, že nevydělám tak jako v Sobotu po vejplatě. Musíš prostě smíchat intuitivně něco co se stalo s tím co se asi dít bude .. a věřit, že použiješ správný množství tak aby to nikoho neotrávilo. A dokud věříš, teda dokud se aspoň snažíš o to věřit!! Je pořád naděje z půl milimetru toho urvanýho pravítka..že se další zlá nehoda stane až za hodně hodně hodně dlouho"
Kručí mi v srdci. A mám prázdnou ledničku. . "!
