sobota 31. srpna 2013

malý lži pro velký momenty"

. . léčba šokem!!))

ležím pod zebrou .. a koukám do zdi. Promlouvám si do duše. A cejtím rovnováhu. Voním jako jogurt s medem. Což není úplně moje parketa . . ale dejme tomu, že pro tudle chvíli se změní víc věcí než moje vůně po sprše))

jsem rozhodnutá, žít pro sebe. Naplňovat si ty nejmenší cíle. A nevěřit nikdy nikomu. Jako tomu bylo doteď. A taky se vlastně nezbláznit. Hodně běhat. A taky se procházet v červeným kabátě v podzimním hávu po městě .. dejchat si na ruce. Zalézt ve tmě pod deku, udělat si čaj a číst si hudební psychologii za svitu ikea světýlka))*


jediný pro co bych si dnes vyplakala oči, je moje malá Hayley. tebe se vzdávám pro svojí minulost, kterou zatracuju do odvolání. miluju tě lásko * ale jak sme si na začátku řekly .. "až se tvoje mámy rozejdou, nikdo se o tebe nebude prát, a zůstaneš ve svým pelíšku na Míráku" ***

I když vím, že dnes ti bude usínat na rameni nikdo jinej. Nemrzí mě to. Věřím, že všechny dny se sečtou. A že všcehno co se děje, se děje za nějakým účelem. Merci - arrideverci.





nad Prahou prší. je čas jít spát. 


21.4.2013
. Ahoj, jmenuju se Hayley . .a mám nový domov. Moje nový mámy jsou lesby, který spolu půl roku bydlej na Míráku a nepořídily si mne z důvodu, že jim jejich život příjde nudný a ani vlastně natolik vzrušující aby mne považovaly za další metu v jejich vztahu. Zkrátka se jim mne zželelo a tak se rozhodly někoho chlupatýho rozmazlovat. Taky dobře ví, že až jejich společnej život budou chtít ukončit, že si mne nebudou půlit a ani se o mne prát. Prostě dál budu spát ve svým pelechu na Míráku a budu skákat radostí pokaždý, když mne někdo pohladí. 

Tak ještě jednou, jmenuju se Hayley a jsem ráda, že mě moje mámy milujou a že milujou samy sebe a nečekaj na vlny pomluv fám a předsudků.

Open ur eyes" . . .

... sice si vozím zadek v kůži, poslouchám Florence, můžu se rozjet kam chci.. řvu křičím zpívám Uve GOT THE LOVE"" . . po večerech běhám a doufám, že tomu uteču. Doběhnu a vidím je vyskakovat z auta. ))) jsou tak opravdový, i když mám ještě puls na vrcholu ..rozeběhnu se a skáču jim do náručí. Sedíme na mole, zpíváme si DONT LOSE WHO U ARE .. řveme křičíme, chytáme štiky. Kloužeme se do vody, plácáme se v blátě. Obalený v cigaretovým dýmu, rty tiskneme k hrdlu láhve. Opravdu snídám zase nutellu, posázenou kousky kiwi. Je to jak sen. Dělám všechno tak geniální. Ale pořád jsem nešťastná.Nedokážu dýchat jenom pro sebe a pro prožitky. Chci mít někoho pod sebou.. nebo nad sebou. A dělit lásku na dvakrát. Můžu tady celej den sedět v tý geniální přírodě .. můžu péct štrůdly z banánem a čokoládou.. Můžu stepovat po dlažbě a cpát se lasagnema.. můžu co chci. Můžu všcehno co miluju!! všechno po čem toužím .. a STEJNĚ JSEM NEŠŤASTNÁ. Lochtá mě v břiše . . jenom pomyslím na její tvář . . je mi úzko, lesknou semi oči. Potřebuju pohladit. Chybí mi ty synapse . . elektrizování rtů, to jak ti projede tělem tornádo, když se dotkneš na špičku jazyka. To jak máš pro koho uvařit, a pro koho umejt nádobí . . MŮŽEŠ BEJT ČÍM CHCEŠ. Ale najendou nejsi sám sebou. A můžeš to na sebe hrát .. můžeš se snažit tomu utíkat!! Ale neutečeš .. dohoní tě to dřív než se vlastně zpotíš. Každej kámen na zemi, každej list na stromě, každá Felicie. JE MYŠLENKA NA TO CO SI DONEKONEČNA ZAKAZUJEŠ. A nejhorší na tom všem je .. že to nechápeš. Nevíš proč seto děje!"!! Vždyťještě před týdnem si držela v ruce její tělo a byla jsem na vrcholu blaha. V nejvyšší sféře pyramidy. Naplnila si autonomii. A najednou nemáš nic. Život kolem tebe tak zrychleně běží . . ty ho občas i vnímáš. Ale stojíš na jednom místě. Střídá se den s nocí .. jezdí okolo auta ve stejných nebo dost podobných intervalech . . chrouti přibejvaj na váze .. A ty furt stojíš. Na tom stejným místě .. A divíš se. Nepřestáváš se divit. . . .

posranej detoxe. posranej živote. posraný kamarádi. posraný banánový štrůdly s čokoládou. posraná skleničko, co jsem tě teď rozbila na dlažbě. UŽ MI NĚKDO ŘEKNĚTE!!!! že todle je ..


KONEC









středa 28. srpna 2013

*


. . to co spojuje LVA a KOZOROHA, je láska k nenávisti.

Vyjadřujeme si náklonnost slovy idiote a krávo a pak si to pošeptáme vždycky večer do ouška abychom zmírnili možnou agresivitu v zítřejším projevu ve fightu. Jemnou ženskou dlaní projedu její krásný dlouhý vlasy, dám jí pusu na každou pihu na nose a vítězoslavně se nadechnu, že žiju ve vztahu, kterej mě nutí neustále se otáčet!! A budovat nový a nový hranice. Potom zazní "Miluju tě". . "Já tebe lásko" . . ponoříme svoje opálený xichty do fialových polštářů z Tesca a usínáme v blažené spokojenosti.

* je to 207dní od prvního polibku a já mám pokaždý stejný motýly v břiše jako na začátku"" nechci přestat . . KRÁVO!!!!!!!!
 — s uživatelem Péca Kozáková.

úterý 27. srpna 2013

jsem obětí i pachatelem . ."

. .znám všechny ty volby bez výběrů.


Udělej něco, co nechceš. Bojuj za něco co si musíš vyprosit. Tuž po něčem, co je v mlze. A ty nevíš jestli je to jenom sen, týdenní dovolená v zahraničí za hranicema hraničí. A nebo jestli. . 

Znám vykřičník skrytý za důvěru . . znám!!! 

Znám zběsilé jízdy v protisměru, znám to ticho uši rvoucí v šeru, ZNÁM MODŘINY ZE SRDCE ÚDERŮ .. znám!!


Znám všechen ten hlad i přesycení, znám mrtvé oči ráno při holení, znám překvapení že BYLO a NENÍ!!!!!
Znám . . Už dobře znám.

Znám míjení a znám pomíjení, znám vězení slova každodenní, znám to chtění zdrhnout bez placení . . 
Znám . . Už dobře znám.

Znám tajemství marných rozhovorů, znám výstřely přímo na komoru, znám vyhnanství z moří do lavorů. .
Znám . . Už dobře znám.

Znám všechno to nahoru a dolů, znám osud her hraných do úmoru, znám divnou řeč soudních protokolů..
Znám . . Už dobře znám.

Znám lítosti, které lámou kosti, znám propasti, co už nepřemostím, znám otázku pane bože co s tím ?!?!?
Znám... Už dobře znám.


Znám půlnoční jízdy v protisměru, znám klid v očích hraný pro kameru, znám konec, křičím ho do éteru!!!!!!!!!!!!!!
Jsem sám, už zase sám.
Jsem sám, už zase sám.Jsem sám, UŽ ZASE SÁM!



pondělí 26. srpna 2013

den třetí, trp dokud to dokážeš. .

. . běžela jsem s pomotanou hlavou, bezduše v tom vydatným dešti v botách bez tkaniček, dobíhala jsem každej metr, co jsem doufala, že bude poslední. . tma mě obklopovala. Ticho uzavíralo. Uvědomovala jsem si, jak teď běžím za ničím. Do prázdna. Pro nic. Zpomalovala jsem a tlačila dlaně do kolen, chtěla jsem se propadnout, nebo jsem doufala, že odletím. Vůbec jsem nevěděla na jakou stranu je možný se rozběhnout, abych našla kousek světla, hluku ve svým tepu.

NOC v pekle. Odstřihnutá ze světa, v posteli bez postavení, v kostce tmy. Každou vteřinu mě zabíjely myšlenky a emoce. Střídavě jsem střídala pravý a levý bok, vzdychala, kňučela, prala se se sebou. Je to celý jako detox - detox feťáka co odvyká má to úplně stejný měřítko. . ležíte schoulený v klubíčku, hlavu plnou pomyšlení, bolest od malíčku po konečky vlasů a nevíte z čeho vychází a čím jí opít. Je tak nesnesitelná. Tupá. Prázdná. A vztek jí stokrát zvyšuje. Máte vztek hlavně na sebe, kam se poděla vaše hrdost, sebevědomí a vyrovnanost. A pak máte vztek na všechny kolem, že tomu jen přihlíží, mlčí a dělaj, že nevidí nebo nechtěj vidět.

Ráno mezi čtyřma zdma .. zjišťuješ, že si prospala 3hodiny, který doprovázely strašidelný sny .. kdy ses vracela, všechno se vracelo, všechno bylo jako dřív. Přitom, když se nad tím zamyslíš, víš, že reálně se to nemá šanci stát. přitom to tak mocně chceš. jsi schopná udělat cokoliv. bojovat a nevzdávat se. v tomdle století, v týdle zrychlený době, lidi přestali za lásku bojovat. A já jsem poslední romantik, kterej se snaží změnit svět. Říkám, že udělám cokoliv. Láska je jako příval slov, o lásce se nediskutuje, láska je.



Zahoď ty čerpadla, a polib moje rty, víš, že je miluješ . .

sobota 24. srpna 2013

letenku do neverlandu .. a drobný si nechte"

...odumírá mi buňka po buňce .. rozervaný kusy štěstí se válej pár metrů za mnou. Lezu po čtyřech a hladovím po stroji času. Po tom co by tě přenesl o měsíc zpátky. Abych nikdy neudělala ten krok k metě, která neexistuje. Mělo to bejt pro štěstí. A je to pro . . .


KONEC . . meta číslo nekonečno. Je to jako olizovat víčko od jogurtu někde nad propastí, kterej ti pak vyklouzne z ruky. Zdálo se to jako fajn zábava celý todle jezdění na kole. Dopadlo to tak, že na kolo už si nikdy nesednu a ani se k němu nepřiblížím. ALE já to věděla.. od začátku jsem věděla, že to není správně. Mělo mi dojít, že celý todle adrenalinový napětí, vybouchne dřív než se pokusím o další. Vítej v realitě Lucie. Donesla sis trofej v podobě odvety. Tvářilo se to tak nedůležitě. Opíjela ses momentem. Nedošlo ti snad, že to vybouchne než napočítáš do 33. Odvíjí se všechno od tvojí hlouposti. Chceš všechno. A pak nemáš nic. Jsi tak nedočkavá. Opovrhuješ tím co nejvíc miluješ .. protože jsi znuděná svým vlastním životem. Dokázala bys vydržet stát na jednom místě víc než minutu?! no tak dokázala ?!? .. upřeně se dívám před sebe a přemýšlím jaký to je bejt sám. A vím to.. vrací se mi to. Sedím na posteli schoulená, držím si kolena, opírám se o svou růžovou zeď a koušu si ret. Otírám si mokrou bradu a tlačím ty slzy zpět. Proč to přišlo teď?! teď když se zdálo, že je to extáze. Kdyby mi někdo řekl, že se to stane neuvěřím mu to na nikdy. Včerejší den rozbil všechny moje iluze o tom, že existuje dokonalý život. Miluju tě. Opravdově. Ale nedokážu to přenést.

Paradoxně to co mi rozbilo všechno co jsem měla.. budu dál považovat za všcehno co budu mít teď. Ty tři lidi mi ale ani z poloviny nezaplní místo tak uvnitř místo tebe.


arrideverci. STANDING in the hall of fame.