. . běžela jsem s pomotanou hlavou, bezduše v tom vydatným dešti v botách bez tkaniček, dobíhala jsem každej metr, co jsem doufala, že bude poslední. . tma mě obklopovala. Ticho uzavíralo. Uvědomovala jsem si, jak teď běžím za ničím. Do prázdna. Pro nic. Zpomalovala jsem a tlačila dlaně do kolen, chtěla jsem se propadnout, nebo jsem doufala, že odletím. Vůbec jsem nevěděla na jakou stranu je možný se rozběhnout, abych našla kousek světla, hluku ve svým tepu.
NOC v pekle. Odstřihnutá ze světa, v posteli bez postavení, v kostce tmy. Každou vteřinu mě zabíjely myšlenky a emoce. Střídavě jsem střídala pravý a levý bok, vzdychala, kňučela, prala se se sebou. Je to celý jako detox - detox feťáka co odvyká má to úplně stejný měřítko. . ležíte schoulený v klubíčku, hlavu plnou pomyšlení, bolest od malíčku po konečky vlasů a nevíte z čeho vychází a čím jí opít. Je tak nesnesitelná. Tupá. Prázdná. A vztek jí stokrát zvyšuje. Máte vztek hlavně na sebe, kam se poděla vaše hrdost, sebevědomí a vyrovnanost. A pak máte vztek na všechny kolem, že tomu jen přihlíží, mlčí a dělaj, že nevidí nebo nechtěj vidět.
Ráno mezi čtyřma zdma .. zjišťuješ, že si prospala 3hodiny, který doprovázely strašidelný sny .. kdy ses vracela, všechno se vracelo, všechno bylo jako dřív. Přitom, když se nad tím zamyslíš, víš, že reálně se to nemá šanci stát. přitom to tak mocně chceš. jsi schopná udělat cokoliv. bojovat a nevzdávat se. v tomdle století, v týdle zrychlený době, lidi přestali za lásku bojovat. A já jsem poslední romantik, kterej se snaží změnit svět. Říkám, že udělám cokoliv. Láska je jako příval slov, o lásce se nediskutuje, láska je.
Zahoď ty čerpadla, a polib moje rty, víš, že je miluješ . .
Žádné komentáře:
Okomentovat