tell the truth

Sedím v nejměkčí
Posteli na světě
Moře světla tady
Oceán ticha tady
Sama po hromadě
Sama pohromadě
Vytrvale sedím tady
Vysvětluju si spousty
Myšlenek ve svý
Hlavě kulatý mojí
Na nějaký odpovědi
Nemám nebo mám
Ale stejně jim moc
Nerozumím moc ne
Občas je každý sám
Někdo je sám pořád
I když stojí v davu
Já jsem sama ráda
Řekla Sára doplňuje
Mě to opravdu ano
Chápu víc proč
Všechno má svý proč
Taky jsem ze všeho
Mnohem moudřejší
Když nemusím dýchat
Jen si oddechuju
Před důchodem
Dobrou

Kručí mi v srdci.

Říká se, že každý žijeme jiný typ života. Začíná i končí stejně. Ale průběh si plníme sami.

Já jsem na dvěstě procent rozhodnutá, že můj život plní osud. Můžu s ním občas hýbat .. můžu ovlivnit, kdy daná situace příjde, můžu to oddálit, ale nemůžu se tomu vyhnout. I když se na 24km rozhodnu zahnout do prava .. na 71km mě to stejně svede na tu stejnou dálnici. . a tak zkrátka musím projet všema bodama na svý mapě.

Občas proklínám, že mi nikdo nedá vědět tejden dopředu .. "připrav se Lucie, nakup si kapesníky, antidepresiva, někdo ti zláme holeně a ty se budeš svíjet v slzách a topit se v nich na jednom místě" .. proč? proč to s předstihem nedostanu doporučeným psaním ?! proč nemám možnost obrnit se. Promyslet to. A ustát to. Pokud se to meziLIDSKÝCH vztahů týče. Stejně mě to nikdy nikam neposune. Nezocelí. Ne. Vím, že jsou lidé pokorní, pomstychtiví, lakomí, soupeřiví, zlatí, vstřícní, prázdní i obohacující. . ale tím, že mi budou dokola ubližovat a já tím budu posouvat kostičky domina na další lidi a ničit jim životy . . tím se nikdy ze svých chyb nepoučím.

Takže proč se mě někdo nezeptá .. "Dobré ráno Lucie, jakýby si dnes chtěla mít den?!" ..

Posledních pár týdnů a asi i měsíců .. jsem k blažené spokojenosti měla asi půl normální milimetru z olámanýho pravítka z GEOMETRIE I. .. a to furt jedeš jedeš krajinou kilometr po kilometru. Usmíváš si na lidi na ulicích. Vážíš si svý práce, svýho studia, svých aktivit, svých přátel. Pochopitelně své rodiny. Všechno je takříkajíc dokonalý. A potom ZASE BEZ VAROVÁNÍ!!! autonehoda

Buď ti dojde benzín .. to se občas stane, že nemáš náladu a všcehno se tak nějak sesype.. jenže horší je, když ti někdo propíchne kola. Otázkou je jak takovou autonehodu řešit. Můžeš si říct, že se zavřeš do svýho auta . . a budeš v něm dokud ti někdo nepomůže. Dokud nepojede někdo kolem a nenabídne ti, abys jel s ním :) jeho autem. . to pak můžete vlastně jezdit docela dobře i spolu. Nebo si můžeš taky říct, že by bylo fajn utéct.. rozeběhnout se a prostě se nevracet. Zkusit jinou trasu. A jedna z dalších možností je, vzít ty rezervy z kufru  . . kleknout si na kolena, zpotit se, ušpinit se .. ALE SPRAVIT TEN VŮZ !!!!

..není teda vlastně ani tak důležitý, jestli ti příjde oznámení od osudu poštou, nebo jestli ti začne blikat kontrolka. Je důležitý, si vybrat, když je ta autonehoda TADY. Je smrtelně důležitý, vybrat si správně. Použít intuici. Mozek. Srdce. Minulost smíchat s budoucností. Jako když v práci počítám budgety za minulej rok.. taky vím, že když je Úterý před vejtplatou, že nevydělám tak jako v Sobotu po vejplatě. Musíš prostě smíchat intuitivně něco co se stalo s tím co se asi dít bude .. a věřit, že použiješ správný množství tak aby to nikoho neotrávilo. A dokud věříš, teda dokud se aspoň snažíš o to věřit!! Je pořád naděje z půl milimetru toho urvanýho pravítka..že se další zlá nehoda stane až za hodně hodně hodně dlouho"



Kručí mi v srdci. A mám prázdnou ledničku. . "!

fall for autumn"

. . už jsem zjistila, proč tak hrozně miluju podzim. Vždycky jsem si myslela, že za to můžou ty barevný listy na dost tmavejch podkladech. Ať už šedý chodníky, nebo šedý nebe. Nebo to, že musíš navrstvit 151 věcí na sebe aby ti bylo teplo.Prostě si zabořit ten studenej čumák do toho šálu a mít ruce v kapsách od kabátu. Taky jsem dávala důraz na to, že dny jsou kratší a kratší a ty od setmění můžeš válet zadek u telky, protože je prostě tma a prší a je zakázaný dělat cokoliv jinýho. Pít čaj, rozžehnou ikea svíčky, mít pod sebou a kolem sebe tisíc polštářů, číst si knížku.

Dneska jsem zjistila, že podzim je nejenže moje nejoblíbenější období v celým roce. Nejenže je plodný. A přináší mi různý zvraty ať v náladách nebo v životě, což je dost provázaný mimochodem. Ale podzim vždycky odstartuje nějakou dekádu. Dřív to bejval školní rok, posledních pár let to bejvá trochu víc jak školní rok . . nebo trochu míň? Vlastně to trvalo asi úplně stejně.

A tak tak stojím, venčím psa . . brodím se tím bahnem. Vydatně moknu. A říkám si kterou cestou půjdu. Moc sem neměla na vybranou, protože já vlastně nevenčím toho psa, ale ten pes venčí Lucii. Hayley rozhodla. Ale udělala mi to schválně. Uprostřed chodníku totiž válela šunky ta nejodpornější žížala - půlmetrová nacucaná růžová a od bahna!!!! Mohla jsem to obejít, nebo přeskočit nebo .. ale já se otočila a šla cestou jinou. Já nevím jestli byla lepší, nebo horší, spíš by mi vyhovovalo jít tamtou cestou. Ale tam byla žížala. Takže jsem se musela otočit zády. A najít jiný řešení. Tak i tak jsem samozřejmě došla domů, do cíle. Zbytečně jsem trochu víc zmokla kvůli žížale. Ale asi to mnohý ukázalo . . třeba že žížala je skvělá metafora.

Na podzimu je totiž to nejhezčí, že se vždycky zbláznim, z toho přívalu emocí. Můžu tak mít podzim třeba v červnu. Jenže to správný kouzlo mýho bláznovství je v tom, že vydatně používám podnebí a počasí ke svýmu sebetrýznění!!! Projevuje se to hlavně na produktivitě mojí práce. A občas je mi z toho až moc hezky. Až moc.





Může mi někdo říct, jestli mám jít na sever nebo na jih?! K jedničce nebo mínus jedničce, když pro dnešní den jsem NULA?! Minulost nebo budoucnost. Všichni by odpověděli stejně. Úplně stejně.

Don't lose who u are. . dreaming is believing"*


https://www.youtube.com/watch?v=IAdqgmk2Fbs

jistota. pohodlí. setrvačnost.

asi se mi chce brečet

sedím tu s kolenama u brady

vedle mě leží hayley

moje holka je na cestě z prahy

jede od milenky

moje milenka před chvílí odjela domů..

venku prší

bubnuje to na střechu

cejtím se spoutaná

a vlastně tu jsem sama.

úplně sama.

mám v hlavě hrozně moc.

a asi se mi vážně chce ze všeho zbláznit

a brečet

poslouchám emeli sandé

zabíjí mě každým tonem.

i wanna love.

nějak něvím co mám dělat.

a už to chci rozeznat.

co je nejlepší.

nechci si vybratšpatně! už nikdy. ta bolest z vlastní hlouposti a nepředvídatelnosti je největší na světě.

chci mít jasno

hlavu v oblacích.

každej den.

do konce svých dní.

au revoir*

up and down street"

v telce dávaj Božské dorty od Markéty. A já nevím co víc pro tento moment říct. Snad jen . .

DONT LOSE WHO U ARE.

inspiration"

.. vždycky jsem si myslela, že mě samota děsí. Ale ke svý smůle jsem zjistila, že mě samota tvoří. Všechny aspekty tomu nasvědčujou. A to mě vlastně asi trochu děsí .. a nebo ne ?!

Dneska to vypadalo na zmrzlej den bez kousku dechu života. A ono ne .. dáš si dva tři čtyři burčáky .. a najednou je i teplo i světlo )) a vůbec .. JE ŠEST. přicházím domů.. v hlavě mi to sice trochu šumí.. ale odhodlávám se nazout si kecky. A letět. Vycházím ze dveří, nasávám ten podzimní podvečerní vzduch, nad bankou se schyluje k červánkům .. a tak si je otočím za záda, strkám si sluchátka do uší.. naposled přitahuju šlapku k svýmu zadku, cejtím jak mi pne každá šlacha ve stehnech .. a letím." Míjím celej ten krijcos plnej pivařů .. a za normálních okolností bych tam seděla s nima .. v ruce měla cigaretu a vedle by seděla asi Bárbra, naproti Áďa a z druhý strany Síma .. a kopaly bysme dvanáctečku za dvanáctečkou .. ale NE" todle prostě ze dne na den z dost zvláštních hledisek padlo. Vyplynulo to ze situace.. den po dni se odhalovaly další a další důvody aby celý todle skončilo.. A TAK BĚŽÍM. nebo od něčeho utíkám?!.. já nevím.

Víš co to je běžet tunelem ?!? je to jako kreslit rukama. Nabrat barvu a plác!! nebo jako jíst rukama.. ))) je to něco co tě obklopí a ty seš do toho ponořená.. Běžíš, cejtíš jenom svůj tep, dopad. V uších ti řve hudba. Ale kolem sebe cejtíš ticho. Nikde nikdo. Tma.. a na konci trochu světla. Usmívám se jako idiot .. cejtím jak mě ten vítr hladí, jak mě to celý vcuclo do úplně jiný dimenze .. a pak tě probudí světlo, přechod, auto, most, voda, lidi, lítající papírek. Najednou cejtíš řev, ruch, šum .. a přitom máš pořád stejnou hlasitost ve svejch sluchátkách. . Míjím jeden most, ty červánky nad bankou, jdou odsud ze shora vidět mnohem líp. Objímaj všechny ty střechy a házej odraz do vody.. a furt mě hladí ten vítr.. zpomaluju, přepínám písničku na svým iShuffle, nasávám tu spokojenost, hrdost, ten geniální pocit, že jsem odhodlaná tady teď stát, teda běžet vlastně!! že vidím to zapadající slunce, ten příjíždějící vlak, ten odraz ve vodě.. jsem tu úplně sama cejtím se úplně šťastná. Míjím druhej most chce se mi zařvat .. asi mi ty endorfiny zaplavily mozek"" Vracím se vyčerpaná, stmívá se .. co schod to ztrácím dech, odepínám klíče z podprsenky, stojím ve sprše a už zase se usmívám!!!! je mi krásně. je mi hezky. jsem úplně sama .. v tichu. Jenom já a moje kyselina mléčná. Je to bájo.. zjisttít, že jsem dokázala na 50min zůstat jenom sama se sebou. A bejt na 100% šťastná.


P.S.: LÉTO UŽ ÚPLNĚ SKONČILO.. protože !!!!! v mexický už uklidili zahrádku. achjo.



P.S.S:  Miluju.

dot. dot. dot.