JE TO ROK!! ) zase jsem sama. Jako kůl v plotě. Je to rok co jsem začala psát tenhle blog v tý nejhlubší depresi ever!! Bylo to na popud toho, že mi B. odjela za královnou Alžbětou. A já tu zůstala na všcehno sama. Začala jsem chodit do čtvrťáku. . na praxi k mentolkám .. zamilovala jsem se do Terezy Blažkový, co mnohem radši hrála golf, než by mi hladila ego a ty další věci. Jela jsem na dovolenou - četla jsem knížku JÍST MEDITOVAT MILOVAT. Kouřila jsem Ivanovo Ronsonky - dlouhý a těžký. A přesně tak to i dopadlo. Bylo to všcehno hrozně dlouhý a hrozně těžký!!!!!!!!! V tý době mi hrál v hlavě jenom mashup Rihanna a M8 Midnight city. Pořád dokola. Vrátila jsem se ještě osamělejší než jsem odjížděla. Jenom jsem byla trochu opálená. Potom jsem poznala Stacy, tu malou blonďatou holku z pekel. Co mi posílala svojí TUKANOVÝ fotky a balamutila moje oči Malým princem a já jí Alenkou z říše divů. Pak se to stalo ... šla jsem s její ségrou venčit psa. A pak už jsem tam bydlela až do dnes.
Když jsem začínala psát tendle blog, byla tam zmínka o Ústeckým L wordu, do kterýho jsem nikdy nechtěla patřit. A ony nechtěly abych tam patřila. Pohrdaly mnou. A já teď s rukou na srdci můžu říct, že za ten rok jsem zjistila, že můžu pohrdat já nima. Až na výjimky. Poznala jsem všechny úhly světla až do posledního detailu a článku. A pak zjistíte, že hledáte pod povrchem vždycky něco hrozně hroznýho nebo něco hrozně dobrýho .. no někdy tam zkrátka není VŮBEC NIC.
Už.
Zvláštní je, že se vám najednou vejde deset měsíců života do pár igelitek. Ležíte uprostřed nich ve svý posteli a rozhlížíte se po svým pokoji, kterej je tak cizí!! Uvědomujete si, že jste vlastně o rok dál. Ale stojíte na stejným místě. Ve stejný situaci. v Existenční krizi. Pak Vám dojde, že nesmíte přece udělat ty stejný chyby jako loni. Nebudete se snažit vyskládávat všcehny ponožky a všcehny voňavky do příslušných přihrádek .. a ani si nebudete šoupat postelí a měnit krabice na poličkách. TO MI TOTIŽ ANI PŘEDTÍM ŽIVOT NESROVNALO. a to jsem v to vážně věřila. Pořádek kolem neznamená pořádek uvnitř. Vidíš, Lucie . . stárneš. Začínáš se ponaučovat ze svých chyb. Teď prostě nesmíš začít znova spát s Terezou Blažkovou, i když to obě chcete. A nesmíš parazitovat na lidech a pěstovat si nový závislosti. Chceš svůj dokonalej podzim, kdy ti začíná vždycky NOVEJ ŽIVOT. Kdy ti odstartujou ten běh na nakonečnou trať . . kdy začnou padat listy ze stromůa ty se brodíš kalužema ve svých děravých botech.. sedíš v kavárně a čerpáš inspiraci, když si prohlížíš ty lidi kolem, co se jim honí v hlavách a jak se u toho tváří. MILUJU TO. Přichází zase ten kouzelnej podzim, kterýho se nechci nikdy vzdát. A opravdu mu nejvíc sluší moje samota!!! Dneska, když jsem odcházela od Bárbry .. lovila ve skříni věci, co si s sebou zabalí do Ostrý.. a najednou řekla .. "Jéé heléé" a zvedla tričko. Judyny tričko. Ve kterým jsem poprvý spala na Míráku. Jak se dostalo k Bárbře, je příběh jinej .. zvláštní je to načasování. Když jsem to nejmíň potřebovala tydle malý indície .. proč to prostě tak je. Že mě to koplo do zadku a málem mi to vylilo lítostí slzy z očí. Přišlo mi to k smutku. Nemůžu si pomoct.
Teď jsem se rozhodla v tomdle nechutným pokoji. Kterej mě totálně vysává. A naplňuje depresí .. že vím, že tady žít nechci. Už jenom, když přijíždím do tadytoho prdelákova.. A vidím, že nebe je úplně jasný. Tak tady je pořád tma. Je to jako žít pod poklopem.V izolaci. A taky to tak je. A taky mi to prospěje!!! Najednou budu zase o trochu víc cynická - nepříjemná - nebudu věřit lidem - budu zranitelná - a budu věřit jenom sobě a ničemu jinýmu. Chci si uvědomit, že todle období prožiju sama se sebou. Nebudu nic vynakládat pro svoje ego, pro ostatní, pro někoho, pro lásku, pro prožitky...... BUDU PROSTĚ ŽÍT PRO SEBE. Je mi jedno že budu pod poklopem. Že budu mezi čtyřma růžovejma zdma se spoustou vzpomínek. Je mi to jedno. Chci stát na svejch nohách a ujít co nejdelší kus cesty. opravdu.
Na závěr bych řekla, že "DENÍČEK" si nepíšou zoufalý lidi co nemaj kamarády a nenávidí svět.
Píšou ho i lidi, co maj co říct. A já mám pořád co říct.
Post.Scriptum:
Miluju svůj cyklogang a i když vím, že spolu nesmíme a nedokážem bejt. Věřím pořád věřím. Že všechno má nějakej smysl."" alias -budoooou- (teda nebudou)*
Rok života v obrazech)
Lucie.
OdpovědětVymazatLucie já musím .. tohle je prostě naprosto úžasně napsaný.